Pomocí cvičení vcítění a vizí se dostaví porozumění a prožití jiného pohledu, na jeden z mých nepochopených, emočních, bolestných, zdravý ohrožujících, nebo omezujících programů. Pocítím polaritu, povýšení a navždy se ve mě kotví, otiskne právě ten obraz změny. Vždy se k němu mohu vracet, postačí si vzpomenout. Třeba už nejsem malý, ale právě...
Myslím si, že je potřeba znát, přiznat si a vzpomenout si, vždy na to dobré i to špatné. Obě strany polarity. Právě proto, abych nalezla tu rovnováhu kde v tom chci být a dokázala to opravdu plně procítit. Odstoupit od situace a získat nadhled. Opravdu se na křídlech povznést a vidět shora.Cesta k tomu je tíživá, a když už...
Rozumím tomu tak, že vstupujeme do složitého labyrintu lidských vztahů, kde tanec mezi povrchností a emocionální hloubkou vytváří nekonečný dialog. Povrchnost, jakoby kluzká hladina, nabízí bezstarostný pohyb, kdy se dotýkáme téměř jen povrchu. Nicméně pravá intimita vyžaduje odvahu ponořit se do vlastních emocionálních oceánů.
Rozumím tomu tak, že mé vlastní starosti se odrážejí na mých dětech. Někdy se zdá, že jejich břemena jsou ještě těžší než ta moje. Je to pro ně těžké, protože všechen ten stres a tlak pochází od nás, od jejich rodičů. A oni se to musí naučit vyřešit, což není vůbec jednoduché, ba dokonce složitější než si umíme představit a...
Nechci se vytahovat, nechci to vytahovat, nechci to, ale je potřeba o tom mluvit, všichni by o tom měli mluvit. Jako dítě když jsem si do sedmi, osmi let prošla několika traumaty, který do dětství asi úplně nepatří. Jako je sexuální zneužití, první polibek ukradený puberťákem, který chutnal jako popelník, rozvodem rodičů, šikana od bratra. Vlivem...
Hluboký nádech, volání múzy, posvátná úcta,,,
Když jsem se potýkala s křížovou bolestí při porodu mého syna, připadalo mi, že jsem dosáhla vrcholu. Koneckonců, jaká jiná bolest by mohla být tak intenzivní, tak závratná, tak naprosto přemožující? Ale jak jsem se mýlila. Život má smysl pro humor, a často to, co považujeme za nemožné, je jen počáteční bod pro další, hlubší zkušenost. Ukazuje...
Je tomu už několik let, ale pamatuji si to jako by to bylo včera. Stála jsem uprostřed hlučného metra, uprostřed davu lidí, kteří se nahrnuli do vozu po splněné povinnosti pracovního dne. Bylo mi sedmnáct a na mé křehké postavě se promítla celoživotní podvýživa, nízký tlak a obecná nechuť k jídlu. Na světě jsem se cítila, jako bych se...
Tak obyčejné slovo, které v sobě skrývá tak mnoho emocí, pocitů a zážitků. Je to stín, který ti může kdykoli přeběhnout přes obličej a nechá tě ve tmě, zatímco se snažíš kráčet vpřed. Ačkoli se to může zdát jako bezvýchodná situace, není to tak. Jak už to u mě bývá, začnu svůj příběh od konce.
