Jak se vrátit k sobě, když ztratíme půdu pod nohama

16/10/2025

V jednoduchosti je radost: jen pět kroků ke svobodě

Ztráta víry v realitu nebo pocitu jistoty není něco, co by se odehrávalo jen v hlavě. Naopak – děje se to hluboko v těle a v srdci. Když máme pocit, že ztrácíme kontrolu, že nevíme, čemu věřit, nebo že svět kolem nás přestává dávat smysl, nejde o intelektuální problém.

Tento stav má své kořeny mnohem hlouběji. Často pramení z dlouhodobého napětí, přetížení a tlaku, který nás nutí být "v hlavě" a odpojit se od těla. Může být důsledkem ztrát – vztahu, jistoty, zdraví či práce – nebo důsledkem zkušeností z dětství, kdy jsme se necítili v bezpečí a naučili jsme se potlačovat vlastní pocity, abychom přežili.
Někdy je výsledkem neustálého přizpůsobování se druhým a života podle očekávání okolí. Jindy stačí jeden silný otřes, který otřese celým systémem víry a bezpečí.

Výsledek je stejný: odpojíme se od sebe.
Ztratíme kontakt se svým tělem, se svými pocity a s vnitřní pravdou. Přestáváme důvěřovat vlastním prožitkům, zpochybňujeme realitu a naše vnímání se rozpadá.
A právě tady začíná cesta zpět – cesta, která nevede přes myšlenky a rozum, ale přes tělo, prožitek a přítomnost.

1. Kontrola vs. důvěra – návrat k vnitřní opoře

Mnozí z nás vyrůstali v přesvědčení, že bezpečí získáme tím, že budeme mít všechno pod kontrolou. Když se svět začne měnit a my ho "neovládáme", vzniká panika. Ve skutečnosti ale nejistota není známkou selhání – je přirozenou součástí života.

Když pochopíme, že "mít kontrolu" a "mít víru" nejsou protiklady, mění se náš vztah k sobě. Kontrola, kterou potřebujeme, není vnější – není to o tom, že všechno zvládneme uhlídat. Je to vnitřní kotva: jistota, že ať se děje cokoli, dokážeme se vrátit k sobě.

👉 Zkusme si položit dvě jemné otázky – ne proto, abychom hned znali odpověď, ale abychom ji postupně začali v sobě hledat:

"Kde v těle možná cítím, že jsem doma?"

"Jak asi poznám, že jsem se vzdálil od sebe?"

Je naprosto v pořádku, pokud odpověď hned nepřichází. Mnoho lidí ji zpočátku vůbec neví – a právě to je součást cesty zpět. Důležité je jen si těchto otázek začít všímat. Možná si při jejich čtení všimneme jemného pocitu – tlaku, tepla, neklidu nebo klidu – a to už je odpověď.

Každým dalším pokusem začneme budovat nový vztah k sobě – ne skrze kontrolu okolností, ale skrze důvěru, že dokážeme zůstat se sebou i uprostřed nejistoty.

2. Návrat do těla – lék na odpojení

Když je prožitek příliš silný (strach, bolest, zklamání), tělo reaguje automaticky: "vypne" citlivost a stáhne se do hlavy. Tam hledáme vysvětlení, kontrolu, strategie. Jenže tím ztrácíme nejcennější zdroj pravdy – signály svého těla.

Tělo je náš kompas. Nikdy nelže – jen reaguje. Když se k němu vrátíme, začneme opět rozlišovat, co je skutečné a co je jen příběh našeho strachu.

Zkusme jednoduché cvičení:

Zastavme se.
Nadechněme se a při výdechu si v duchu řekněme: "Teď."
Položme dlaň na hrudník nebo na břicho a řekněme si: "Tohle je moje tělo. Tady jsem."
Rozhlédněme se kolem sebe a pojmenujme tři konkrétní věci, které vidíme.

Tento jednoduchý návrat do těla uzemňuje naši pozornost a "vypíná" příběhy, které nás odvádějí od přítomnosti.

3. Věřit sobě – odvaha cítit

Mnoho z nás bylo vedených k tomu, že silní lidé své pocity neprožívají – že pláč, zranitelnost nebo nejistota jsou slabost. Postupně se tak naučíme své emoce zpochybňovat nebo ignorovat. Jenže když potlačíme pocity, potlačíme i sebe.

Víra v sebe se nerodí z jistoty, ale z odvahy být v nejistotě. Tím, že si dovolíme cítit i nepohodlné emoce, obnovujeme důvěru ve vlastní vnitřní svět. Znovu se učíme číst jeho signály a věřit jim.

Zkusme si říct:

"Moje pocity jsou skutečné, i když nejsou pohodlné.
To, co cítím, je pravda mého okamžiku."

Tímto postojem se učíme stát na vlastních nohou – ne proto, že známe všechny odpovědi, ale protože důvěřujeme sami sobě.

4. Drobné rituály – kotvy pro každodenní návrat

Odpojení často nevznikne přes noc. Děje se po malých krůčcích – každým ignorovaným signálem těla, každou hranou emocí, každým okamžikem, kdy dáváme druhé nad sebe.

Rituály jsou malé mosty, které nás vracejí zpět. Učí náš nervový systém, že návrat k sobě je bezpečný a dostupný.

Vyzkoušejme například:

Ráno, než vezmeme do ruky telefon, si říct: "Dnes jsem tady pro sebe."
Dopřát si kontakt se zemí – bosé nohy, vědomý dech, pomalou chůzi.
Ve chvílích nejistoty si napsat: "Teď se vracím do reality svého těla."

5. Mantra na 21 dní – přepis podvědomí

Naše podvědomí si nese staré vzorce z minulosti – mnohé z nich jsme nepřevzali vědomě. Byli jsme jimi doslova "naučeni reagovat". Dokud je nezměníme, stále nás vedou staré automatismy, které nás drží dál od sebe.

Opakováním nové mantry dáváme podvědomí novou informaci: jsem v bezpečí, mohu důvěřovat sobě, mohu být přítomen. A když ji opakujeme dostatečně dlouho, stane se novou realitou.

👉 Po dobu 21 dní, každé ráno a večer, si v klidu zopakujme tuto mantru (nejlépe nahlas, aby ji slyšely i naše uši):

"Jsem v bezpečí ve svém těle. Věřím svým pocitům. V sobě jsem doma."

Tímto rituálem přepisujeme své podvědomé nastavení a postupně měníme způsob, jakým reagujeme na nejistotu.

"Jsem v bezpečí ve svém těle." – uzemňuje a vytváří pocit fyzického i psychického bezpečí, což je základ pro návrat k sobě.
"Věřím svým pocitům." – obnovuje důvěru ve vlastní vnitřní svět a intuici.
"V sobě jsem doma." – připomíná, že oporu a jistotu nemusíme hledat venku, ale že je stále uvnitř nás.

Závěrem

Odpojení od sebe není slabost – je to signál, že jsme se dlouho snažili přežít ve světě, který byl někdy příliš.
Cesta zpět je proces, nikoli cíl. A s každým návratem k tělu, k emocím a k sobě samým posilujeme nejen víru v realitu, ale i víru v sebe.

Význam slov:

Návrat k sobě – Vyjadřuje proces znovuobjevení vlastního já po období ztráty, chaosu nebo nejistoty. Ukazuje cestu zpět k vlastní podstatě, autenticitě a vnitřnímu klidu, kdy se učíme stát pevně sami v sobě i uprostřed změn.

Ztráta půdy pod nohama – Symbolizuje momenty, kdy se život zdá být nejistý, nestabilní nebo náhle změněný. Tento výraz poukazuje na hluboké lidské zkušenosti krize, nejistoty a dezorientace, které nás však mohou dovést k hlubší síle a pochopení sebe samých.

Jak znovu najít sebe – Popisuje cestu sebepoznání a obnovy po životních otřesech, ztrátách nebo vyhoření. Ukazuje, jak znovu navázat kontakt se svými hodnotami, emocemi a vnitřní pravdou, a tím obnovit smysl a směr svého života.

Návrat k tělu – Zdůrazňuje důležitost fyzického prožívání a přítomnosti jako cesty k uzemnění a sebevědomí. Tělo se stává kompasem, který nám pomáhá rozlišit realitu od strachu a znovu se napojit na své potřeby, emoce a intuici.

Důvěra v sebe – Vyjadřuje schopnost opřít se o vlastní pocity, rozhodnutí a vnitřní moudrost. Jde o klíčový prvek osobního rozvoje, který nám umožňuje čelit nejistotě s odvahou a sebejistotou a zůstat autentičtí i v náročných situacích.

Odvaha cítit – Připomíná, že síla nevychází z potlačování emocí, ale z jejich přijetí. Vyzývá k tomu, abychom si dovolili prožívat i nepříjemné pocity, a tím se dostali blíž ke svému skutečnému já a hlubšímu porozumění sobě samým.

Sebepřijetí a jistota – Poukazuje na proces přijetí všech částí sebe sama – včetně slabostí, chyb a zranitelností – jako nezbytného základu vnitřní stability. Skutečné sebepřijetí přináší pocit jistoty, že jsme "dost" takoví, jací jsme, a vytváří prostor pro autentický růst a hlubší vztah k sobě i ostatním.